S příchodem NOZ (nového Obchodního zákoníku) se pro statutární orgány korporací mnohé změnilo. Zejména přibylo povinností, a proto jistě chvíli potrvá, než si na nové zákony všichni zvyknou. Velmi zásadním tématem je nová úprava odpovědnosti členů statutárních orgánů, jednatelů obchodních korporací – původně obchodních společností. Řekněme si tedy ve zkratce, jakých povinností musí statutáři dbát.

Velmi probíraným pojmem je péče řádného hospodáře, ačkoliv vlastně úplnou novinkou v našem právním řádu není. Nově ji tedy stanovuje § 159 nového občanského zákoníku a vztahuje se tak například i na členy orgánů neziskových organizací. Tato povinnost je popsána jako výkon funkce s potřebnou loajalitou, vědomostmi a pečlivostí – řádný hospodář by měl činit právní úkony, které se týkají společnosti stejně svědomitě, jako by se jednalo o jeho majetek. V případě, že statutární orgán deleguje část své pravomoci na jinou osobu, pak odpovídá i za její odborné znalosti a schopnosti tak, jako za ty svoje. Zákon o obchodních korporacích přinesl také pojem pravidla podnikatelského úsudku, což je v zahraničí dobře známé pod spojením „business judgement rule“ – tedy jednat opět loajálně, v obhajitelném zájmu korporace a informovaně. Nejedná se tedy o odpovědnost za výsledky korporace. Samozřejmě je nutné přihlížet i k tomu, že každé rozhodnutí s sebou nese určitou míru podnikatelského rizika, které je leckdy velmi složité odhadnout.

Dalším pojmem je obrácení důkazního břemene. To znamená, že skutečnost, zda člen orgánu plnil své povinnosti péče řádného hospodáře plnil správně, musí vždy sám prokazovat. Každý člen by si měl opatřovat podklady, ke kterým při svém rozhodování přihlížel, aby svá jednání mohl případně obhájit.

S povinností nahradit korporaci újmu se úzce váže povinnost vydat prospěch, který člen získal při takové činnosti. Nejvíce se změnila úprava odpovědnosti za úpadek korporace. Vzhledem k tomu, jak moc se snížil základní kapitál s. r. o. bylo nutné vyvážit riziko toho, že jednání nezodpovědného člena orgánu povede až k úpadku společnosti. Každý člen je tak odpovědný za finanční stav společnosti – a pokud by měl nastat úpadek, nese osobní odpovědnost, a to i svým majetkem.

V závěru tedy vidíme, že nový zákon podrobněji upravil samotnou péči řádného hospodáře a zavedl pravidlo podnikatelského úsudku, kterým se inspiroval v cizích zákonících. Odpovědnost se zpřísnila, a logicky za přivedení společnosti k úpadku hrozí velmi vysoké sankce, jejich rozsah se může dotknout i trestněprávní roviny. Zákonodárci se nyní snaží více regulovat osoby, které jsou členy volených orgánů, aby zamezili laxnímu přístupu statutárů a donutili je se svým rozhodnutím více zabývat.